Jdi na obsah Jdi na menu
 


O knize JE TŘEBA SE BÁT RUSKA?

31. 12. 2011

 

Nakladateství Epocha 2011

 

Autor si klade základní otázku: do jaké míry se současné Rusko zcela liší od sovětské éry, nebo je v mnoha směrech jejím pokračovatelem? Je imperiem, podobným carské a sovětské říši, nebo buduje svou vnitřní a zahraniční politiku na nových základech? A do jaké míry se změnil či nezměnil nejen systém moci, ale také ruský naturel, to co se s oblibou nazývá „ruskou duší“? Jinými slovy, je vypočitatelným a přijatelným partnerem v mezinárodních vztazích, nebo uvnitř Ruska probíhají procesy – politické, ekonomické, sociální, které hrozí nějakým výbuchem, zvratem, nevypočitatelným jednáním, jež musí vzbuzovat naše obavy?

Aby autor mohl v maximálně možné míře objektivně odpovědět na tyto otázky současnosti, zabývá se rovněž ruskou historií, mýty, které ji provázejí a konfrontuje je s fakty, které vyplouvají na povrch při otevírání tajných archivů včetně osobního Stalinova archivu. Na četných příkladech analyzuje sovětský režim, charakterizuje vládce Kremlu, jejich politický a osobní profil, v čem spočívala moc a metody komunistické strany, jaký byl život celé společnosti v jednotlivých etapách jejího vývoje. Hodnotí význam jednotlivých stěžejních okamžiků tohoto vývoje a uvádí nové pohledy na tyto okamžiky – od Říjnové revoluce přes Chruščovovu kritiku kultu osobnosti, narůstající zaostávání Brežněvovy éry, Gorbačovovu přestavbu a otevřenost a její limity, Jelcinův nástup k radikální změně až k rozhodujícím chvílím rozpadu SSSR, Putinovo úsilí o obnovu ruské pozice doma a ve světě. Posuzuje historický význam vyhlášení samostatnosti Ruska a volbu jejího prvního prezidenta v tisícileté historii, bouřlivý politický vývoj od konce osmdesátých let a postupný rozklad ekonomiky až ke kritickému bodu totlního kolapsu. Snaží se vysvětlit, v čem už je nemožný návrat do sovětské éry a v čem může ještě přežívat, na kolik to může být nebezpečné pro tuto zemi samou, pro její sousedy a vůbec pro globální politiku a ekonomiku. Především se snaží zmapovat ta „bílá místa“ , která v našem chápání Ruska existují nebo vznikají na základě neznalosti, nepochopení mentality, z důvodů jisté zaujatosti, ať už negativní či pozitivní apod.

Autor se opírá jak o vlastní zkušenosti, které získával během nesčetných novinářských cest do SSSR počínaje rokem 1956, mnoha známostmi a přátelskými vztahy jak s prostými lidmi, tak významnými osobnostmi, z odtajňovaných archivú, četné literatury jak ruské, tak zahraniční, zejména americké, anglické a francouzské. Během stáže v Komsomolské pravdě se seznámil s dcerou Chruščova Radou a jejím mužem Adžubejem, později proslaveným novinářem, s Chruščovovým synem Sergejem, teoretikem perestrojky a glasnosti, tajemníkem ÚV KSSS Alexandrem Jakovlevem (který nakonec zavrhl komunismus a stal se předsedou současné Ruské sociálně demokratické strany), ministry zahraničí Andrejem Gromykem, Eduardem Ševarnadzem (s ním od roku 1957) a zvláště Borisem Pankinem – posledním všesvazovým ministrem (s ním přátelské vztahy trvají přes 50 let, ještě z dob, kdy byl šéfredaktorem Komsomolské pravdy, dnes žije ve Švédsku), pracovníky Diplomatické akademie, řady vědeckých ústavů a dalšími. Byla mu umožněna návštěva řady oblastí nepřístupných zahraničním návštěvníkům, vojenské objekty, bývalé gulagy, odlehlé prostory Sibiře, ale také kremelské pracovny sovětských vůdců. Byl členem vybraného polu novinářů na všech summitech SSSR – USA a dalších mezinárodních akcích. To neuvádím z nějaké ješitnosti, ale abych podtrhl, že v knize bude řada osobních vzpomínek a pohledů, aby text byl živý, zaujal čtenáře a také objasňoval některé kritické situace, dosud zahalené v různé polopravdy. Jeden příklad za všechny: proč se stal Krym ukrajinským a jakou roli v tom hráli američtí Židé?

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Proč jen bát se Ruska?

(martin, 27. 2. 2012 10:37)

Rusko se chovalo stejně jako jakákoli jiná velmoc: snažilo se prosazovat svoje zájmy všemi možnými prostředky.
Naší smůlou je to, že jsme se ocitli vzhledem k světovému vývoji na čas v poli jeho mocenských zájmů a nebyl nikdo, kdo by tomu mohl anebo vůbec chtěl nějak zabránit (podobně jako SSSR k východní Evropě se třeba USA chovaly k celé LA, GB ke koloniím atd.) Rozpad východního bloku nebyl výsledkem nejakých "sametů", ale přehodnocení ruské mocenské politiky. Zjištění, že jde o její vlastní přežití (uzbrojení k smrti) a že udržení velmocenského postavení a strategických cílů se dá (s pomocí surovin) dosáhnout jinak.
Zájmem Ruska není někoho ovládat, ale udržet si svoje postavení (a vliv) ve světě.
Jen zapšklí ubožáci typu Havla tohle nikdy nepochopí.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA